Houby

Cordyceps militaris, známá jako housenice červená, je vřeckovýtrusá houba, která parazituje na kuklách motýlů, zejména lišajů. Tyto kukly bývají ukryté v půdě, tlejícím dřevě nebo mechu.

Výskyt a růst

Cordyceps militaris roste především v listnatých a smíšených lesích, méně často i mimo les v místech s výskytem hostitelského hmyzu. Lze ji najít od června do prosince v nížinách i ve vyšších polohách.

Popis plodnice

• Houba vyrůstá z hostitelské kukly v půdě.
• Plodnice dosahuje výšky 20–60 mm.
• Má nepravidelný kyjovitý až válcovitý tvar, bývá zploštělá a drsná.
• Barva plodnice je tmavě oranžová až červená.
• Třeň houby je válcovitý, hladký a světlejší než plodnice, zůstává v půdě v hloubce, kde byla hostitelská kukla.

Využití

Ačkoli Cordyceps militaris není jedlá houba, je velmi vyhledávaná díky svým účinkům v tradiční čínské a tibetské medicíně. Podobně jako její známější příbuzný Cordyceps sinensis se používá pro své bioaktivní složky, které jsou předmětem vědeckého výzkumu.

Shiitake (Lentinula edodes, houževnatec jedlý, XiangGu – „voňavá houba“) patří mezi chorošovité dřevokazné houby. V přírodě roste na kmenech a pařezech listnatých stromů, především v Asii, kde je také nejvíce pěstována. Lze ji však pěstovat i v domácích podmínkách na polenech či speciálním substrátu.

Plodnice Shiitake mají šupinatý klobouk světle až tmavě hnědé barvy, s průměrem 5–12 cm. Houba má přibližně 3–5 cm vysoký třeň, pevnou dužinu a silné aroma. Díky tomu je oblíbenou přísadou do pokrmů, zejména v asijské kuchyni.

Historie a tradiční využití

Pěstování Shiitake má v Asii tisíciletou tradici. Japonské záznamy z roku 199 n. l. popisují, jak kmen Kyusuyů přinesl Shiitake jako dar japonskému císaři. V čínských historických spisech je houba označována jako „elixír života“. Texty z doby dynastie Sung (960−1127) popisují první pokusy o její kultivaci, což bylo v roce 1313 dále rozpracováno v textu od Wang Chenga, který specifikoval techniku pěstování.

Vědecky byla Shiitake poprvé popsána v roce 1877 M. J. Berkeleyem, který ji pojmenoval Agaricus edodes. Toto jméno zůstalo v platnosti až do roku 1976, kdy ji D. Pegler přiřadil do rodu Lentinula. Dnes se houba komerčně pěstuje po celém světě.

O Shiitake

Shiitake je někdy nazývána „královnou mezi houbami“ nebo „elixírem života“ díky svému bohatému složení. Obsahuje:

• Esenciální aminokyseliny
• Minerální látky
• Vitamíny skupiny B
• Provitamin D2
• Další bioaktivní látky

Podle tradiční čínské medicíny Shiitake podporuje „střed“ člověka, což znamená, že pomáhá trávicímu systému, konkrétně systému Pi (Slezina), který je zodpovědný za tvorbu energie Qi a krve. Ty jsou základem vitality a obranyschopnosti organismu. Houba má také tropismus k Fei (Plicím), což znamená, že pomáhá tělu připravit se na střet s vnějšími patogenními faktory.

MycoMedica Shiitake pěstujeme na speciálním substrátu složeném z pilin, organických pšeničných otrub, třtinového cukru a přírodního sádrovce, čímž se zajišťuje její vysoká kvalita.

Polyporus (Polyporus umbellatus, Grifola umbellatus, choroš oříš, Zhu Ling) je dřevokazná chorošovitá houba, která roste na kořenech zdravých listnatých stromů, ale také na poraněných či mrtvých kmenech a pařezech. Nejčastěji ji lze najít na dubech, habrech a bucích. Plodnice této houby vyrůstá z hlavního třeně, který se větví do mnoha „malých nožek“, z nichž vyrůstají drobné, pravidelné a dovnitř vmáčklé kloboučky. Celá plodnice tak může dosahovat průměru přes 50 cm.

Polyporus se vyskytuje v mírném pásmu – v Severní Americe, Evropě i Asii, včetně České republiky, zejména v Polabí, jižních Čechách a na Moravě. Kvůli vysoké poptávce se dnes pěstuje i komerčně. Vědecky byl Polyporus popsán v roce 1801 mykologem Ch. H. Persoonem, který jej pojmenoval Boletus umbellatus. Do rodu Polyporus byl přeřazen v roce 1821 švédským mykologem E. M. Friesem. V Asii byl však znám již před více než 2500 lety a záznamy o jeho užívání pocházejí ze spisů z doby dynastie Han (Shen Nong Ben Cao Jing, Zhong Hua Ben Cao, Ben Cao Gang Mu).

O Polyporu

Polyporus je poměrně vzácná houba z čeledi chorošovitých, která je v Česku považována za zranitelný druh (stupeň ohrožení dle Červeného seznamu IUCN). V tradiční čínské medicíně se využívá především pro schopnost odvádět z organismu Shi (vlhkost), která se často hromadí v těle – typicky kolem kotníků, prstů rukou nebo v obličeji. Stejně jako ostatní vitální houby podporuje Wei Qi (obrannou energii).

Polyporus obsahuje řadu bioaktivních látek, včetně vitamínů, minerálů, beta glukanů, ergosterolů (polyporusterony A–G), ergostenonů, steroidů, antrachinonů, nukleosidů a D-manitolu.

Náš Polyporus pochází z ekologicky čistých oblastí severovýchodní Číny, kde roste v optimálních podmínkách bez použití pesticidů či jiných škodlivých látek. Díky náročnému způsobu sběru z kořenů stromů ve volné přírodě se řadí mezi nejdražší vitální houby.

Maitake (Grifola frondosa, trsnatec lupenitý), známá také jako Hen of the Woods nebo Hui Shu Hua, patří mezi dřevokazné houby. Je ceněná nejen pro svou jedinečnou chuť, ale i pro své blahodárné účinky. V přírodě se dnes vyskytuje spíše vzácně, ačkoli její domovinou jsou lesy severní polokoule. Plodnice Maitake jsou jednoleté a vytvářejí mohutné trsy, které mohou vážit i desítky kilogramů. Tyto houby se nacházejí u kořenů a bází kmenů listnatých stromů a sklizeň probíhá hlavně na podzim, obvykle v září a říjnu.

Maitake je nejznámější v Asii, kde je oblíbenou ingrediencí v tradiční kuchyni. Její název v japonštině znamená „tančící houba“ – podle legendy sběrači doslova tančili radostí, když tuto vzácnou houbu objevili. V tradiční čínské medicíně se Maitake využívá po celá staletí, první zmínky o jejích účincích pocházejí už z dob dynastie Han (206–210 n. l.) a jsou zaznamenány v klasickém herbáři Shen Nong Ben Cao Jing. Od 80. let 20. století se Maitake pěstuje i komerčně.

O Maitake

Maitake, tedy trsnatec lupenitý, je chorošovitá parazitická houba s charakteristickou plodnicí připomínající velký trs. Tato plodnice sestává z centrální nohy, z níž vyrůstají stovky srostlých kloboučků.

Tato houba je bohatá na mnoho biologicky aktivních látek, včetně betaglukanů, glykoproteinů, kyseliny grifolové a aminokyselin.

Z pohledu tradiční čínské medicíny Maitake posiluje Pi (Slezinu) a Wei (Žaludek), čímž podporuje trávení, pročišťuje organismus a harmonizuje metabolismus.

Maitake je někdy označována jako „preventivní houba pro stáří“, což odkazuje na její pozitivní účinky na celkové zdraví a vitalitu.

Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus), známá také jako oyster mushroom, je chutná dřevokazná houba, kterou lze běžně najít i v našich lesích. Vzhledem ke své popularitě je hojně pěstována a dostupná i v supermarketech. Svůj název získala díky tvaru a barvě klobouku, který připomíná ústřici. Klobouk této houby dosahuje průměru 5–35 cm. Mladé plodnice mají plochý tvar, ale s růstem se postupně prohýbají a získávají charakteristický vzhled s šedým až modrošedým zbarvením. Hlíva roste v hustých trsech, které mohou vážit i několik kilogramů.

V přírodě se vyskytuje od května až do zimních měsíců, pokud teploty neklesnou příliš nízko. Nejčastěji ji lze nalézt na kmenech a pařezech listnatých stromů. Díky velké poptávce se hlíva také komerčně pěstuje. Tradiční čínská medicína ji využívá již po staletí, první písemné zmínky o ní pocházejí ze starověkého čínského lékopisu Shennong Bencao Jing. Umělé pěstování této houby se datuje až do roku 199 n. l. Pro Evropu byla poprvé popsána v roce 1775 dánským přírodovědcem N. J. Freiherrnem, který ji pojmenoval Agaricus ostreatus. Později německý mykolog P. Kummer změnil její název na současné Pleurotus ostreatus.

O hlívě ústřičné

Hlíva je jedlá lupenitá houba, která roste na mrtvém dřevě a pařezech. Její klobouky připomínají ústřice, což odráží i její anglické pojmenování oyster mushroom. V tradiční čínské medicíně má dlouhou historii a v období dynastie Sung byla oslavována v poezii jako „houba květinového nebe“. Přestože je dnes spojována především s asijskou kuchyní a léčitelstvím, její umělé pěstování začalo až v polovině 20. století – překvapivě ne v Číně, ale v Evropě, konkrétně v Itálii a Maďarsku.

Hlíva je bohatým zdrojem vitamínů skupiny B, esenciálních aminokyselin, nenasycených mastných kyselin a především polysacharidů, zejména beta-glukanů, mezi nimiž vyniká pleuran. Obsahuje také terpeny, například pleurotin, a přírodní statiny, které pozitivně ovlivňují hladinu tuků v krvi.

Z pohledu tradiční čínské medicíny hlíva podporuje Wei Qi (obrannou energii), harmonizuje trávení a přispívá k celkovému posílení organismu. Moderní výzkumy navíc potvrzují její příznivé účinky na klouby a pohybový aparát.

Hericium erinaceus, známý jako korálovec ježatý, se v japonštině nazývá Yamabushitake, v čínštině Hou Tou Gu a v angličtině Lion’s Mane (Lví hříva). Tento název získal podle svého vzhledu – jeho plodnice připomínají mořský korál nebo právě lví hřívu.

Plodnice dorůstají běžně velikosti 7–15 cm, ale mohou dosáhnout i 40 cm. Mají kupovitý tvar a na spodní straně vytvářejí dlouhé převislé útvary připomínající ostny. Hericium se vyskytuje na poraněných listnatých stromech a pařezech, zejména v oblastech severní polokoule – lze jej najít v Evropě, Asii i Severní Americe.

Tato houba je nejen chutná, ale také ceněná pro své blahodárné účinky na zdraví. V asijské kuchyni má své pevné místo, ale její využití sahá mnohem dál – tradiční medicína v Číně a dalších asijských zemích ji považuje za významnou léčivou houbu. Znali ji však i severoameričtí indiáni. Vědecké popsání této houby proběhlo až v 18. století. Nejprve ji jako Hydnum erinaceus pojmenoval francouzský mykolog J. B. F. Bulliard, a své současné jméno získala v roce 1797 díky Ch. H. Persoonovi.

O Hericiu

Hericium má jemnou chuť a konzistenci podobnou mořským plodům. V tradiční čínské medicíně se využívá pro podporu trávení – harmonizuje žaludek (Wei) a slezinu (Pi), čímž pomáhá při nerovnováze označované jako „horko v žaludku“. Kromě trávicího systému má také pozitivní účinky na psychiku a používá se při stresu a jeho fyzických projevech. Pro svůj vliv na nervový systém je někdy označováno jako „přírodní výživa neuronů“.

Naše Hericium pěstujeme v ideálních přírodních podmínkách bez použití pesticidů a dalších škodlivých látek, abychom zajistili jeho nejvyšší kvalitu.

Chaga, známá také jako rezavec šikmý (Inonotus obliquus), je dřevokazná houba, která se vyskytuje především na listnatých stromech, nejčastěji na břízách. Tvoří dva druhy plodnic – nepohlavní a pohlavní. Po napadení stromu vytváří tmavé, rozpraskané výrůstky, které obsahují chlamydospory, tedy výtrusy. Tyto plodnice mohou přežívat mnoho let a dosahovat velikosti 10 až 35 cm. Jakmile strom začne odumírat, houba vytvoří druhý typ plodnice obsahující pohlavní spory (bazidiospory). Tento útvar může dorůst až několika metrů.

Chaga je původem ze Sibiře a její využití sahá tisíce let do minulosti. Znali ji již starověcí Mezopotámci, Egypťané i Číňané. Je zmíněna v čínském lékopisu Shen Nong Ben Cao Jing a byla využívána i významnými historickými osobnostmi, jako byl car Vladimir Monomach či Rasputin. O této houbě se zmiňuje také spisovatel Alexandr Solženicyn ve své knize Rakovina. Chagu používali i původní obyvatelé Japonska, Ainu, kteří z ní připravovali prášek k rituálním účelům, a dobře ji znali také severoameričtí indiáni.

V moderní historii začala být Chaga vědecky zkoumána v roce 1864 J. G. N. Dragendorffem v Petrohradě. Ve 20. století došlo k významnému posunu ve výzkumu této houby, kdy bylo podrobně analyzováno její složení a začaly se studovat její možné přínosy.

Chaga obsahuje množství bioaktivních látek, vitamínů a minerálů. Mezi její důležité složky patří melanin, triterpenové sloučeniny betulin a kyselina betulinová, které získává ze stromu hostitele.

Z pohledu tradiční čínské medicíny Chaga podporuje funkci jater (Gan), srdce (Xin) a sleziny (Pi). Posiluje imunitní systém a pomáhá tělu zbavovat se škodlivých látek.

Enoki (Flammulina velutipes, penízovka sametonohá) je jedlá houba, která roste na severní polokouli, tedy v Severní Americe, Asii a Evropě. Díky komerčnímu pěstování je dostupná po celém světě.

Patří mezi saprofytické houby, což znamená, že roste v trsech u kořenů stromů a na pařezech. Její výhodou je odolnost vůči nízkým teplotám, takže ji lze sbírat i v zimě.

Vzhled Enoki

Enoki z volné přírody má:

• Medově zlatý klobouček (mírně vypouklý a lepkavý)
• Sametovou nožku vysokou asi 10 cm

Pěstovaná Enoki se odlišuje vzhledem:

• Je bílá, protože roste bez přístupu světla
• Má zašpičatělé „nerozvinuté“ kloboučky

Historie využití

První zmínky o Enoki pocházejí již z období dynastie Han. Kolem roku 900 n. l. existují texty (Si Shi Zuan Yao), které popisují způsob její kultivace a pěstování.

Pro vědecké účely byla Enoki popsána až v roce 1782 M. A. Curtisem pod názvem Agaricus velutipes. Do současného rodu Flammulina ji v roce 1951 přeřadil R. Singer.

Význam a účinky

Enoki je nejen chutná houba, ale v tradiční čínské medicíně je považována za houbu nesmrtelnosti. Obsahuje mnoho bioaktivních složek, díky nimž je v Číně spojována s dlouhověkostí.

Ve svých účincích je podobná houbě Reishi, ale neovlivňuje psychiku tak výrazně jako ona.

Coriolus versicolor, známý jako outkovka pestrá, je dřevokazná houba patřící mezi choroše. V tradiční čínské medicíně se používá pod názvem Yun Zhi, v Japonsku je známá jako Kawaratake a v angličtině jako Turkey Tail Mushroom.

Coriolus není jedlý, ale je ceněný pro své vitalizující a imunostimulační účinky. Roste celoročně na poraněných i odumřelých kmenech listnatých stromů v mírném podnebném pásmu Asie, Severní Ameriky a Evropy. Tvoří vějířovité plodnice, které vytvářejí střechovité trsy. Klobouk má průměr 2–8 cm a je typický béžovými pásy na hnědém či šedém podkladu.

Historie využití Coriolu

Coriolus je znám již od dynastie Ming (1368 n. l.), kdy byl používán k posílení fyzického i duševního stavu a k obnově energie čchi. Vědecký zájem o něj vzrostl v 60.–70. letech 20. století, kdy japonský vědec extrahoval polysacharid PSK (polysacharid-K). Výzkumy prokázaly, že PSK má imunostimulační a protinádorové účinky.

Od roku 1980 se v Japonsku a Koreji PSK přidává ke standardní onkologické léčbě. Například v Koreji se Coriolus podává až 70 % pacientů s rakovinou. Od 90. let probíhá velké množství klinických studií, které potvrzují jeho účinnost.

Působení Coriolu podle tradiční čínské medicíny

Tradiční medicína považuje rakovinu za nerovnováhu organismu, kterou je možné harmonizovat. Coriolus obsahuje široké spektrum betaglukanů, které pomáhají tělu bojovat proti nežádoucím buňkám.

Podle tradiční medicíny Coriolus:

• Podporuje imunitní systém a pomáhá při nádorových onemocněních
• Zlepšuje snášenlivost chemoterapie a radioterapie (kombinuje se s Reishi a Maitake)
• Podporuje regeneraci jater (společně s Maitake, Reishi, Shiitake a ABM)
• Pomáhá při zánětlivých onemocněních sliznic (např. sinusitidy, chronické urologické záněty – kombinace s Cordycepsem)
• Snižuje nežádoucí účinky očkování
• Používá se před operacemi i po nich k urychlení regenerace

Coriolus je navíc jedinou vitální houbou, která se využívá i u akutních stavů způsobených vnějšími vlivy.

Cordyceps sinensis, známý jako housenice čínská, patřil ve starověké Číně a Tibetu mezi nejcennější houby využívané pro harmonizaci těla i mysli. Tato cizopasná houba obsahuje široké spektrum betaglukanů, minerálů, vitamínů a stopových prvků.

Tradiční čínská a tibetská medicína využívá Cordyceps po tisíce let. Podle legend pastevci yaků zjistili, že jejich stáda jsou vitálnější, silnější a zdravější, pokud se živí touto houbou. První psané záznamy o Cordycepsu pocházejí z roku 620 n. l., ale západní svět jej poznal až v roce 1726 na mykologické konferenci v Paříži. Až v roce 1964 byl Cordyceps oficiálně zařazen mezi rostlinná léčiva v čínské farmakologii.

Působení Cordycepsu podle tradiční čínské medicíny

Cordyceps posiluje Yang a esenci Ledvin a Yin Plic. Ledviny jsou v tradiční čínské medicíně považovány za zdroj životní energie, což dělá Cordyceps jedním z nejsilnějších přírodních energetických stimulantů. Ledviny jsou také spojovány s reprodukcí a libidem, proto se Cordyceps často využívá pro zvýšení vitality a sexuálního zdraví.

Kromě toho je výborným adaptogenem, pomáhajícím přizpůsobit organismus stresu a udržovat jej v rovnováze. Sportovci jej oceňují pro podporu výkonu a regenerace.

Přirozený výskyt a pěstování

Cordyceps roste ve volné přírodě v nadmořských výškách nad 3500 metrů, hlavně v Tibetu a čínských provinciích Sichuan a Yunnan. Jeho sběr probíhá od dubna do srpna, avšak v přírodě je dnes již vzácný – za posledních 25 let poklesl výskyt o 90 %. To vedlo k umělému pěstování Cordycepsu, přičemž nejkvalitnější exempláře stále pocházejí z Tibetské náhorní plošiny.

V roce 2001 se díky DNA sekvenování podařilo identifikovat kmen CS-4 (Paecilomyces hepialy), který je od roku 2005 prodáván jako nejúčinnější kultivovaný kmen Cordycepsu. K jeho pěstování se původně používala sója, dnes je však preferována rýže, která eliminuje riziko alergií a geneticky modifikovaných plodin.