Agaricus

Agaricus blazei Murill, známý také jako žampion mandlový, v Japonsku pod názvem Himematsutake, v Číně jako Ji Song Rohg a v Brazílii jako Cogumelo Piedade, pochází z Jižní Ameriky. Nejčastěji ho sbírali venkovští obyvatelé v oblasti Sao Paula, zejména v okolí vesnice Piedade. Poprvé byl popsán mykologem W. A. Murillem v roce 1945, ale širší vědeckou pozornost si získal až v roce 1960, kdy jej T. Furomoto poslal k analýze do japonských laboratoří. Do botanické klasifikace byl oficiálně zařazen až v roce 1967 belgickým botanikem Heinemannem. Díky velkému zájmu se dnes pěstuje komerčně po celém světě, přičemž jedním z největších producentů je Japonsko.

Agaricus patří do čeledi pečárkovitých (Agaricaceae). Má charakteristický hnědo-zlatý šupinatý klobouk, díky kterému se mu přezdívá „sluneční houba“. Jeho průměr se pohybuje mezi 2 a 12 cm, přibližně stejné délky dosahuje i jeho noha. Mladé houby mají klobouk vypouklý, ale s věkem se postupně narovnává a jeho okraje se začínají třepit. Na spodní straně klobouku se nacházejí bazidiospory, které jsou u mladých plodnic světlé a u starších tmavě čokoládově hnědé.

Žampion mandlový je populární nejen v gastronomii, ale také díky svému bohatému obsahu bioaktivních látek, mezi něž patří vitamíny, minerály a především polysacharidy. Tradiční kultury ho často označují jako „houbu od Boha“.

Agaricus je ceněn pro svou schopnost podporovat přirozenou obranyschopnost těla a harmonizovat imunitní systém. Výzkumy zaměřené na aktivitu polysacharidových molekul ukázaly, že právě tyto látky obsažené v této houbě patří mezi nejúčinnější z hlediska ovlivnění imunitní odpovědi. Proto se doporučuje užívat Agaricus maximálně po dobu 1–2 měsíců, aby nedošlo k přetížení imunitního systému.

Z pohledu tradiční čínské medicíny (TCM) posiluje Agaricus celkovou energii Qi a podporuje zdravé trávení.