Houby, Strana 2

Coprinus comatus, známý jako hnojník obecný, je houba, která se vyskytuje od léta do podzimu, především na otevřených prostranstvích, jako jsou louky, okraje lesů a zahrady. Nejlépe se jí daří v půdě bohaté na dusík. Přirozeně roste na severní polokouli, zejména v Evropě a Severní Americe.

Jedná se o jedlou houbu, ale pouze v mládí – když jsou její plodnice ještě bílé a uzavřené. Jakmile začne tmavnout, její chuť se zhoršuje a postupně se stává nepoživatelnou. Hnojník lze pěstovat i uměle, dokonce i v uzavřených prostorách.

Houba byla poprvé popsána dánským přírodovědcem O. F. Müllerem v roce 1780 pod názvem Agaricus comatus. Později, v roce 1797, ji mykolog Ch. H. Persoon zařadil do rodu Coprinus.

Hodnota a využití v tradiční čínské medicíně (TCM)

Hnojník obecný je vysoce ceněn nejen v gastronomii, ale také v evropské mykoterapii a tradiční čínské medicíně (TCM). Obsahuje významné množství vitamínů, minerálů a stopových prvků, a to v vyváženém poměru. Kromě toho se vyznačuje vysokou koncentrací bílkovin a esenciálních aminokyselin, které jsou pro lidský organismus nezbytné.

Z pohledu čínské medicíny hnojník posiluje Wei Qi Yin, tedy energii a Yin systému žaludku. Laicky řečeno, pomáhá zvlhčovat a vyživovat žaludek, čímž podporuje jeho správnou funkci.

Auricularia polytricha, známá také jako boltcovitka chlupatá, je dřevokazná jedlá houba hojně využívaná v Asii, kde se nazývá Yung ngo, Kikurage nebo Mokurage. V angličtině se jí říká wood ear mushroom, tedy „dřevěné ucho“.

Tato houba roste převážně na pařezech a kmenech listnatých stromů, jako jsou javory, duby, jasany nebo černý bez. Její plodnice se vyskytují po celý rok, včetně zimních měsíců, pokud nejsou příliš silné mrazy. Název Auricularia získala podle svého vzhledu, který připomíná lidské ucho. Má pružnou, želatinovitou až gumovitou strukturu, někdy s jemnými chloupky na povrchu, a její barva se pohybuje v různých odstínech hnědé.

Auricularia je oblíbenou součástí asijské kuchyně, kde se přidává do pokrmů pro svou jedinečnou konzistenci. Nemá výraznou chuť ani vůni, ale jídlu dodává jemně křupavou texturu. Historické záznamy o jejím cíleném pěstování sahají až do období kolem roku 600 n. l.. Vědecky ji popsal a zařadil J. B. F. Bulliard v roce 1789 pod názvem Tremella auricula-judae. Teprve v roce 1897 ji rakouský botanik R. Wettstein přeřadil do rodu Auriculariaceae a přejmenoval na Auricularia polytricha.

Hodnota a využití v tradiční čínské medicíně (TCM)

Auricularia je ceněna pro své bohaté složení, které zahrnuje minerální látky, vitamíny, polysacharidy (beta glukany), vlákninu, esenciální aminokyseliny, nenasycené mastné kyseliny a antioxidant melanin.

Podle tradiční čínské medicíny (TCM) napomáhá rozpouštět krevní stáze (Xue Yu), což znamená, že podporuje zdravý krevní oběh. Díky tomu je doporučována například při dlouhém cestování autem nebo letadlem, kdy může pomoci předcházet problémům s cirkulací krve.

Verpáník lékařský (Laricifomes officinalis), známý také jako Agarikon nebo Quinine conk, je dřevokazná chorošovitá houba rostoucí převážně na severní polokouli. Nejčastěji se vyskytuje ve vyšších horských oblastech Evropy, jako jsou Alpy a Karpaty, dále v Rusku, Kanadě a Asii. Jeho hlavním hostitelem je modřín, na němž vytváří vytrvalé plodnice, které mohou dorůstat délky až 60 cm. Tvarem připomínají kopyto či sloup.

Mladé plodnice mají žlutobílou barvu a měkkou strukturu, avšak s věkem tmavnou do žlutohnědého odstínu a jejich konzistence tvrdne. Přestože verpáník není jedovatý, jeho hořká chuť a tuhá textura ho činí nevhodným pro kulinářské využití. Právě kvůli hořké chuti si lidé dříve mysleli, že obsahuje chinin, což se promítlo i do jeho anglického názvu. Sušený verpáník lze drtit na prášek nebo využívat ve formě odvarů a čajů.

Historické využití
Agarikon je známý již od antických dob a v tradiční medicíně se používá po tisíce let. Důkazem jeho historického významu je i nález této houby u mumie staré 5000 let, která byla objevena v ledu. Ve Slovinsku se dříve verpáník využíval jako hořká přísada při výrobě piva, kde nahrazoval chmel.

Využití v tradiční čínské medicíně (TCM)
V TCM se verpáník lékařský oceňuje pro svou schopnost pročišťovat tělo. Díky své hořké chuti je spojován s odstraňováním nadměrného horka (Re) a vlhkého horka (Shi Re), čímž podporuje detoxikaci organismu. Stejně jako jiné léčivé houby posiluje Wei Qi, tedy obrannou energii těla. Má také příznivý vliv na střední část těla, což znamená, že přispívá ke zdravému trávení.

Agaricus blazei Murill, známý také jako žampion mandlový, v Japonsku pod názvem Himematsutake, v Číně jako Ji Song Rohg a v Brazílii jako Cogumelo Piedade, pochází z Jižní Ameriky. Nejčastěji ho sbírali venkovští obyvatelé v oblasti Sao Paula, zejména v okolí vesnice Piedade. Poprvé byl popsán mykologem W. A. Murillem v roce 1945, ale širší vědeckou pozornost si získal až v roce 1960, kdy jej T. Furomoto poslal k analýze do japonských laboratoří. Do botanické klasifikace byl oficiálně zařazen až v roce 1967 belgickým botanikem Heinemannem. Díky velkému zájmu se dnes pěstuje komerčně po celém světě, přičemž jedním z největších producentů je Japonsko.

Agaricus patří do čeledi pečárkovitých (Agaricaceae). Má charakteristický hnědo-zlatý šupinatý klobouk, díky kterému se mu přezdívá „sluneční houba“. Jeho průměr se pohybuje mezi 2 a 12 cm, přibližně stejné délky dosahuje i jeho noha. Mladé houby mají klobouk vypouklý, ale s věkem se postupně narovnává a jeho okraje se začínají třepit. Na spodní straně klobouku se nacházejí bazidiospory, které jsou u mladých plodnic světlé a u starších tmavě čokoládově hnědé.

Žampion mandlový je populární nejen v gastronomii, ale také díky svému bohatému obsahu bioaktivních látek, mezi něž patří vitamíny, minerály a především polysacharidy. Tradiční kultury ho často označují jako „houbu od Boha“.

Agaricus je ceněn pro svou schopnost podporovat přirozenou obranyschopnost těla a harmonizovat imunitní systém. Výzkumy zaměřené na aktivitu polysacharidových molekul ukázaly, že právě tyto látky obsažené v této houbě patří mezi nejúčinnější z hlediska ovlivnění imunitní odpovědi. Proto se doporučuje užívat Agaricus maximálně po dobu 1–2 měsíců, aby nedošlo k přetížení imunitního systému.

Z pohledu tradiční čínské medicíny (TCM) posiluje Agaricus celkovou energii Qi a podporuje zdravé trávení.

Reishi (Ganoderma lucidum), známá také jako lesklokorka lesklá, Ling zhi nebo „božská houba nesmrtelnosti“, je dřevokazná houba pocházející z Asie. Patří do rozsáhlé čeledi lesklokorkovitých, která zahrnuje více než 210 druhů. Její klobouk má polokruhový až vějířovitý tvar a vyznačuje se lesklým povrchem, který připomíná nalakovaný vzhled – právě odtud pochází její český název.

Reishi roste především na oslabených nebo odumřelých stromech a pařezech, nejčastěji listnatých druhů, jako jsou duby a buky. Ve volné přírodě se dnes vyskytuje jen zřídka, ale díky vysoké poptávce se začala intenzivně pěstovat v umělých podmínkách. První úspěšné kultivace sahají přibližně do roku 1970. Pro její pěstování je klíčové zvolit správný substrát, který umožní houbě uchovat si své prospěšné složky. Uměle vypěstované houby jsou díky tomu plnohodnotnou alternativou k těm volně rostoucím.

Kromě zralých hub lze využívat i další vývojová stádia, jako jsou mycelium či spory, které se mohou mírně lišit složením účinných látek. Reishi byla v tradiční medicíně po staletí ceněna pro své pozitivní účinky na zdraví, což jí v minulosti vyneslo označení „houba nesmrtelnosti“. Historické zmínky o jejím využití se objevují v řadě pramenů, například ve staročínském herbáři Shen Nong Ben Cao Jing z období vlády východní dynastie Han (25–220 n. l.), který byl postupně doplňován o nové poznatky. Další zmínky lze najít i v jiných textech, například Ben Cao Gang Mu.

Západní svět se o Reishi dozvěděl až v roce 1781, kdy ji popsal botanik William Curtis. Současná medicína ji dlouho přehlížela, avšak od 60. let 20. století probíhá stále více studií, které potvrzují její účinky, jež byly známy už před tisíci lety.